|
|
 |
|
Články a rozhovory rektora UK v médiích
|
|
|
|
 | Stručný dvourozhovor s mojí ženou Alicí a se mnou v Magazínu MF Dnes 31. 10. 2013.
|
|
|
|
|
 | On-line rozhovor na aktuálně.cz 28. 2. 2012 (poněkud nešťastný a zavádějící titulek není můj)
|
|
|
|
|
| O protestech v Událostech na ČT (od 1:15 min). 27. 2. 2012
|
|
|
|
 |
|
| * Prezident Václav Klaus minulý týden řekl, že je pobouřen tím, co si akademický svět v této chvíli dovoluje. Bylo to jen pár dní poté, co vám veřejně vyčinil ministr školství Josef Dobeš. Překvapily vás reakce politiků?
Musím říct, že výroky pana prezidenta i ministra školství mě zarazily. Mám opravdu vážný problém především s argumentací Václava Klause, která se odráží od paušalizujícího tvrzení, že na českých vysokých školách nemáme kvalitní vědu ani výzkum. Divím se tomu o to víc, že panu prezidentovi procházejí rukama návrhy na jmenování profesorů. A přestože nejspíše dostává i návrhy, u kterých chápu, že mohou vzbuzovat pochybnosti, má výbornou příležitost setkat se s příklady vysoce kvalitní vědy na českých vysokých školách. Když vezmu třeba příklad z poslední doby, máme tu profesora Petra Widimského z Univerzity Karlovy, laureáta posledního ročníku národní ceny Česká hlava. Jeho vědeckému výzkumu vděčíme za zásadní inovace v léčbě infarktu myokardu, výsledky jeho práce mají velmi konkrétní mezinárodní dopad. Nebo je tu náš špičkový Egyptologický ústav, světový lídr ve svém oboru. A vědci jak z Univerzity Karlovy, tak z ČVUT se podílejí v CERN na úplně nejšpičkovějším výzkumu, který v tomto oboru na světě je. Proto mi nad takovými výroky zůstává rozum stát.
* Pan prezident také řekl, že pokud chcete nezávislost na státu, musíte nejdříve chtít nezávislost na penězích daňových poplatníků. Co říkáte na takovou logiku?
To je staré známé „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Václav Klaus tedy navrhuje, abychom se úplně vzdali autonomního a samosprávného charakteru univerzit. Věcný záměr zákona o vysokých školách, o kterém tady tak intenzivně diskutujeme, ale deklaruje, že autonomie a samospráva mají být zachovány, ba posíleny. Jiná věc je, že jeho obsah posléze tuto zásadu fakticky nenaplňuje.
Pokud bychom se ale drželi pojetí pana prezidenta a řekli si, že když jsou veřejné vysoké školy placeny z veřejných peněz, musejí poslouchat politiky, velmi bychom vysokoškolskému prostředí, a potažmo celé společnosti, uškodili. Autonomní, samosprávný princip je zcela zásadním parametrem moderních vysokých škol. Stejně tak jako je jejich základním parametrem vícezdrojové financování. Univerzita Karlova dnes od státu dostává na vzdělávání studentů méně než jednu třetinu všech svých příjmů. Další přibližně třetina jsou prostředky z různých zdrojů na vědu a výzkum získávané na základě vědecké výkonnosti a kvality a v otevřených grantových a jiných soutěžích. Největší položka na příjmové straně našeho rozpočtu, více než třetina, jsou vlastní příjmy z jiných zdrojů. To má znamenat, že budeme tancovat, jak politici pískají?
* Všichni zástupci vysokých škol do jednoho tvrdí, že systém školného není v předložených návrzích zákonů dobře připraven. Co vám na něm vadí?
Já v principu nejsem proti tomu, aby se nějakým způsobem zvýšila spoluúčast studentů na financování jejich studia. Ten trend tu celosvětově je. A přestože tu vidím i některá rizika, souzním s rektory jiných vysokých škol a říkám, že se určitému nárůstu spolufinancování studia studenty nebráním. Ale druhá stránka věci je, jak je to řešeno v těch předlohách, které máme teď k dispozici. A tam mi prostě nezbývá nic jiného než říct téhle variantě ne. Myslím si, že nepomůže ani studentům, ani veřejným vysokým školám. Prospěl by jedině bankám, které budou poskytovat státem garantované půjčky, a to se mi zdá málo.
* Z čeho usuzujete, že by školy ze zavedení školného v té podobě, jak navrhuje nyní ministerstvo školství, nic neměly?
Jde tam o to, že zejména věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům přináší mechanismus, který má své náklady. A nejsou to zrovna drobné. A teď jsme v situaci, kdy stát nehodlá – celkem pochopitelně – navyšovat své rozpočty. Stát by za studenty, kteří si vzali půjčku, platil několik let úroky, a za ty, kdo by nebyli schopni splácet, by musel zaplatit vše. Přitom stát rozhodně nehodlá navyšovat rozpočty na vysoké školy. Naopak jsme v situaci, kdy vládou navržený a Parlamentem schválený střednědobý výhled počítá s dramatickým poklesem jejich financování. Když si dáte dvě a dvě dohromady, ve výsledku veřejné vysoké školy dostanou o ty náklady, které to pochopitelně musí mít, z veřejných zdrojů méně. To vše v situaci, kdy je veřejné financování vysokých škol dlouhodobě jedno z nejslabších v civilizovaných zemích.
|
|
|
|
|
| Reformu VŠ chceme, ale jinou! Impulsy Václava Moravce na Radiu Impuls 24. 1. 2012
|
|
|
|
|
| O věcných záměrech zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentů v pořadu Události, komentáře na ČT24 19. 1. 2012
|
|
|
|
|
| Navrhovaná podoba školného je pro nás nepřijatelná, zápisné ale připouštíme. UKáčko.cz 8. 1. 2012
|
|
|
|
|
| Místo podpory vzdělanosti jen škrtáme. Aktuálně.cz 26. 12. 2011
|
|
|
|
|
| Program rozvoje vědních oblastí na UK (PRVOUK) – současný stav a vývoj. iForum 23. 11. 2011
|
|
|
|
|
| Proč UNCE (s pror. P. Volfem). iForum 22. 11. 2011
|
|
|
|
 |
|
| Návrh vysokoškolského zákona má stále mnoho slabých míst
Jednání o novém vysokoškolském zákoně probíhá již od jarních měsíců, kdy ministerstvo školství předložilo k diskusi první verzi návrhu. Připomínkování textu se odehrává zejména v pracovní skupině, kde zástupci ministerstva diskutují se zástupci České konference rektorů a Rady vysokých škol. Rád poznamenáván, že nyní je úroveň dialogu ze strany ministerstva mnohem lepší, než jak tomu bývalo dříve.
Poslední známá verze návrhu je oproti předchozím relativně stručná, možná až příliš.
Problém je trochu v tom, že kromě nepřijatelných pasáží vypadly i některé již dohodnuté a projednané záležitosti. Doufám, že ministerstvo splní svůj slib a tyto pasáže do textu vrátí při přípravě paragrafovaného znění. „Zestručnění“ navíc způsobilo, že dokument nyní formálně nesplňuje svou strukturou požadavky podoby věcného záměru zákona. Každopádně jde ale o verzi, o které je dále možné seriózně vyjednávat a ve které jsou mnohé otázky řešeny celkem uspokojivým způsobem (rozdělení vysokých škol na různé typy dle jejich zaměření, vztah vysokých škol a státu, způsob jejich financování z veřejných rozpočtů, akreditace studijních programů atd.). Stále si však myslím, že než připravovat celý nový zákon o vysokých školách bylo by lepší novelizovat stávající předpis. Předešlo by se tak značnému rozkolísání vnitřního prostředí vysokých škol i vnějších podmínek pro jejich činnost.
Na úkor kvality
I poslední verze předlohy obsahuje některé body, se kterými nelze souhlasit. Mezi nejslabší místa návrhu patří oblast hodnocení kvality vysokých škol. Návrh velmi zdůrazňuje, že bude hodnocení kvality věnovat velkou pozornost, ale celý navrhovaný systém hodnocení je popsán velmi vágně a nepřesně. Což je škoda, protože jde o snad nejdůležitější úkol: zavést takové mechanismy, aby bylo zcela jasné, kdo a jak vysoké školy hodnotí a jaké má toto hodnocení důsledky (ať pozitivní nebo negativní). A dostat do tohoto hodnocení i mezinárodní prvek, neboť – alespoň u těch vysokých škol, které chtějí být vysoce prestižními a respektovanými – nemá cenu si hrát pouze na domácím písečku. Celá tato problematika by se měla stát předmětem dodatečného samostatného projednání.
Dalším slabým místem je velmi komplikovaný návrh úpravy funkčních míst docentů a profesorů. Prokazuje absenci skutečných důvodů pro plné nahrazení dnešních habilitačních a jmenovacích řízení pojetím pracovních míst. Chybí přechodná ustanovení, a tak vzrůstají obavy, že tím bude značně ztížena možnost kariérního růstu mladým akademickým pracovníkům. A s tím prostě nemůžeme souhlasit.
Evergreenem je i složení a kompetence akademických senátů a správních rad vysokých škol. Jsem velmi rád, že aktuální verze již rozděluje pravomoci mezi tyto dva orgány celkem uvážlivě, velmi mě ale znepokojila poslední mediální vyjádření, která naznačovala značné přesuny pravomocí ke správním radám. Nejenže k tomu není důvod, ale historie ukazuje i souvislost mezi respektem k akademické samosprávě a kvalitou demokracie v dané zemi. Veřejnoprávní univerzita nemůže být pod kuratelou lobbistických zájmů, politických či podnikatelských. Stejně tak je chybné potlačovat zastoupení studentů v senátech, jejich hlas musí být slyšet, a to bez ohledu na typ vysoké školy.
Velké výhrady se týkají i stálých snah zavést takzvané studijní programy krátkého cyklu – tedy jakési „rychlovzdělání“. Jsem si jist, že by šlo o velkou devalvaci celého systému. Cokoli nižšího než bakalářský stupeň nelze brát za plnohodnotné vysokoškolského vzdělání.
Druhý zákon pod pokličkou
Pokud jde o tolik diskutované téma školného, Univerzita Karlova stále navrhuje, aby v případě jeho zavedení šlo o přímé školné hrazené bakalářskými a magisterskými studenty v maximální výši odpovídající spíše úrovni zápisného, tedy řekněme do šesti tisíc korun ročně. Vyšší částky jsou velmi problematické a odložené školné odmítám, jednak zcela chybí vyhodnocení jeho efektivnosti a zkušenosti s tímto systémem v zahraničí jsou negativní. Velkým otazníkem též zůstává, jak zajistit, aby případné zavedení školného mělo pro vysoké školy alespoň nějaký příznivý finanční efekt a aby pouze nedošlo k přenesení části stávajících nákladů na bedra studentů.
Zcela absurdní je, že ministerstvo školství připravuje „dvojče“ chystaného nového vysokoškolského zákona, zákon o finanční pomoci studentům, a přitom o tomto zákonu, klíčovém pro studenty a velmi důležitém pro vysoké školy, s reprezentací vysokých škol v podstatě žádný dialog nevede. Dodnes jsem neviděl jedinou verzi návrhu, a přitom má být během několika dní již zaslána do formalizovaného připomínkového řízení, ve kterém budou mít reprezentace vysokých škol stejné postavení jako Státní úřad pro jadernou bezpečnost (nic proti němu). To se ministerstvu opravdu nepovedlo.
Je zřejmé, že české vysoké školství potřebuje určité reformy. Musí však jít o skutečné změny k lepšímu, ne o nepromyšlené a nediskutované zásahy, lacině prodávané v médiích, které ve skutečnosti celému systému, vysokým školám i studentům, ublíží. Musí jít o kroky, které českým vysokým školám umožní být respektovanými poskytovateli bakalářského vzdělání pro nemalou část populace a českým univerzitám pomohou k tomu, aby se skutečně staly prestižními mezinárodními institucemi, jež nabízejí špičková magisterská a doktorská studia.
|
|
|
|
 |
|
| Je na pováženou, že veřejné výdaje na vzdělávání vysokoškolského studenta jsou nižší než na studenta střední školy, říká rektor Univerzity Karlovy
Univerzita Karlova letos oslavila 663 let své existence. Jako dárek dostala již poněkolikáté velmi dobré umístění v takzvaném Šanghajském žebříčku vysokých škol. Mezi nejlepšími vědeckými instituty světa se umístila na 201. až 300. místě. „Mělo by být ctižádostí Česka mít v první pětistovce více univerzit a pomohla by tomu i větší finanční podpora,“ říká rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl s tím, že na přepočet podle parity kupní síly je podpora úspěšnějších univerzit nejméně o polovinu silnější.
Jak je na tom Univerzita Karlova s podporou z veřejných financí?
Celkově je vysoké školství v situaci, kdy jsou veřejné výdaje na vzdělávání vysokoškolského studenta nižší než na studenta střední školy. Ne že bych jim záviděl, ale vzhledem k tomu, že vysoké školství zahrnuje i obory, jako je třeba medicína, moderní technologie či částicová fyzika, které jsou finančně velmi náročné, je to na pováženou. Jedná se o dlouhodobý trend a letošní rok bohužel nenaznačuje nějaké zlepšení. Na druhé straně musím říct, že se konečně podařilo začít brzdit významný problém, jímž bylo financování VŠ výhradně podle počtu studentů. Protože jsou univerzity z principu i vědecké instituce, je pro ně velmi důležitá i výše veřejné podpory vědy a výzkumu, která v ČR stagnuje, a způsob jejího rozdělování. V současnosti necelou třetinu rozpočtu UK představuje státní příspěvek na vzdělávání, skoro třetina jsou vysoutěžené prostředky na vědu včetně zahraničních zdrojů a zbytek univerzita získává nezávisle na veřejných zdrojích.
Ministerstvo školství má pro letošek akci Rok vysokých škol, v jejímž rámci rozděluje dotace z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Jak to prakticky pomáhá vysokým školám?
V kontextu návrhu poklesu financování mi název Rok vysokých škol zní trochu ironicky. Na mnohé vysoké školy sice začíná přicházet poměrně velký objem prostředků ze strukturálních fondů EU, ale zásadní část vysokoškolské kapacity v ČR, totiž ta v Praze, je z tohoto zdroje a priori vyloučena. Pro nás to vytváří velmi složitou situaci, protože celá řada našich infrastruktur potřebuje obnovu či rozvoj.
Jak do problémů financovaní zapadají plány na výstavbu kampusu v Hradci Králové a úvahy o minikampusech UK v Praze?
Rozvoj infrastruktury je nutný. Bez něj je těžké držet krok se světem, natož udávat tempo, což se od předních univerzit právem očekává. Proto nemůžeme s plány čekat, jestli někdy budou peníze. Musíme pracovat na koncepci a aktivně hledat možnosti financování. Kromě toho jsou samozřejmostí menší projekty na údržbu, aby nám budovy „nespadly na hlavu“. Co se týká Prahy, máme dvě hlavní priority investičního rozvoje. První je zajištění prostoru pro studenty ve společenskovědní části, kterých je na univerzitě mírná většina a na jejichž výuku má univerzita v současnosti velmi málo místa. Proto jsme nově pořídili pro Filozofickou fakultu objekt v Opletalově ulici a pro Fakultu humanitních studií pracujeme na přestavbě budovy bývalé menzy v Tróji. Druhá hlavní priorita se váže především k přírodovědné části, kde je velikou potřebou držet krok se světem v přístrojovém vybavení a metodickém zázemí.
Není na druhé straně Univerzita Karlova až příliš veliká?
Univerzita Karlova patří i v mezinárodním kontextu mezi větší univerzity ve smyslu počtu studentů, kterých máme celkem přes padesát tisíc. To je dvojnásobek toho, co jsme měli před dvaceti lety. Máme v průměru jednoho akademického pracovníka na dvanáct studentů. Tento poměr je chápán jako jeden z indikátorů kvality a jeho hodnota na UK je velmi slušná a pomáhá nám v mezinárodních srovnáních. I struktura oborů je poměrně stálá, i když se zájmu a možnostem přizpůsobujeme. Například Filozofická fakulta je velmi zajímavá v evropském kontextu i tím, že je jednou z mála, kde se učí všechny jazyky, jimiž se mluví v Evropské unii.
Jak se v této souvislosti díváte na návrhy zavedení školného?
Čím více o tom přemýšlím, tím se mi to téma zdá spíše politické a s řešením hlavních problémů vysokých škol vlastně nemá až tolik společného. Že by to přineslo další peníze školám, je pravda, ale zatím není jasné, jestli by to třeba také neodvedlo část veřejných prostředků směrem k soukromým školám.
Dalším politickým tématem jsou státní maturity a jejich vize jako přijímací zkouška na vysoké školy. Je to podle vás reálné?
V principu by to možné bylo, a i bychom byli rádi, kdyby nám taková zkouška s přijímačkami mohla pomoci. I když zdaleka ne ve všech oborech to bude možné.
Jakub Křešnička
|
|
|
|
|
| Obáváme se miliard proudících do Brna. Česká pozice 16. 6. 2011
|
|
|
|
|
| Univerzita Karlova si uchovala celosvětovou prestiž - rozhovor s Martinou Kociánovou na ČR 2 6. 4. 2011 (záznam)
|
|
|
|
|
| Osobnost na Dvojce. ČT2 17. 2. 2011
|
|
|
|
|
| Rendez-vous na ČT24 s prof. Alexandrem Ferkem, přednostou Chirurgické kliniky UK LFHK a FNHK 1. 12. 2010 (od 60. minuty záznamu)
|
|
|
|
|
| Impulsy Václava Moravce (o tzv. zápisném, státních maturitách, prostředcích pro VŠ a dalších tématech) 15. 11. 2010
|
|
|
|
|
| Rendez-vous na ČT24 s dr. Renátou Landgráfovou z Českého egyptologického ústavu FF UK 2. 11. 2010 (od 60. minuty záznamu)
|
|
|
|
|
| Rendez-vous na ČT24 s doc. Bohumírem Janským z PřF UK 1. 10. 2010 (od 62. minuty záznamu)
|
|
|
|
|
| Biomedicínské a biotechnologické centrum BIOCEV o krok blíže realizaci. Novinky.cz 4. 5. 2010
|
|
|
|
|
| Chci, aby univerzita byla mezinárodním prostředím. iHNed.cz 9. 3. 2010
|
|
|
|
|
| Různé školy dělají různé věci různě dobře. Novinky.cz 8. 2. 2010
|
|
|
|
|
| Je naší odpovědností posilovat charakter výzkumné univerzity. iForum UK 14. 1. 2010
|
|
|
|
|
| Fakulty si prošetřujeme. Euro 30. 11. 2009
|
|
|
|
|
| Rozhovor "Před polednem" s prof. Weissem na ČT24 26. 11. 2009 (od 67 minuty záznamu)
|
|
|
|
|
 | Jak na reformu terciárního školství? epravo.cz magazine Září 2009
|
|
|
|
|
| O tom, že je reforma terciárního školství České republiky nutná, panuje shoda jak ve vládních kruzích, tak i v akademické obci. V pojetí reformy se ovšem akademici s politiky neshodnou. Ministerstvo školství připravilo Bílou knihu terciárního vzdělávání (BKTV), kterou vláda v lednu tohoto roku vzala na vědomí a uložila ministru školství předložit návrh věcného záměru zákona. Akademická obec v čele s Univerzitou Karlovou s návrhem BKTV ostře nesouhlasila a v květnu reagovala předložením alternativního návrhu reformy. O tom, co k tomu naši nejstarší univerzitu v zemi vedlo a jaké změny by v novém zákoně neměly být opomenuty, jsme si povídali s Václavem Hamplem, rektorem Univerzity Karlovy.
Pane rektore, jaký je váš vztah k Bílé knize o terciárním vzdělávání?
Univerzita Karlova i já osobně jsme k procesu přípravy Bílé knihy přistupovali velmi aktivně od samého počátku. Všechny verze jsme podrobně a svědomitě připomínkovali, s detailní a pečlivou argumentací. Bohužel nemohu říci, že by podstatné připomínky byly autorským týmem BK nějak znatelně reflektovány. To ostatně platí i pro připomínky reprezentací vysokých škol (Česká konference rektorů a Rada vysokých škol). Do jisté míry vlastně není divu, protože naše neshoda s týmem BK jde velmi hluboko, k samým základům toho, proč vlastně vysoké školy mít. BK velmi akcentuje technokratické pojetí vzdělávání především jako co nejlépe na míru padnoucí přípravu na konkrétní zaměstnání, a to především v bakalářském stupni. Vysoké školy samy (aniž by význam tohoto cíle pomíjely) naproti tomu mnohem více zdůrazňují obecnější charakter vysokoškolského (a zejména univerzitního vzdělání), kde je cílem osobnost se širším a přitom kvalitním, nepovrchním rozhledem, která je díky němu na trhu práce i v podnikání flexibilní. Proto jsme nakonec přistoupili k vypracování vlastní představy o potřebných reformách vysokoškolského systému v ČR.
Vypracovat alternativní návrh věcného zákona na tak komplexní téma jistě není jednoduché. Vám se to navíc podařilo v rekordním čase. Co vás k tomu vedlo?
Vědomí potřebnosti změn ve vysokoškolském vzdělávání a současně přesvědčení (dané dvouletou zkušeností), že práce týmu BK k žádoucím zlepšením těžko povede.
Co je tedy účelem alternativního návrhu?
Účelem alternativního návrhu je nabídnout ve vztahu k již známým dokumentům o terciárním vzdělávání vlastní pohled na východiska, problémy a případná doporučení týkající se sektoru vysokoškolského vzdělávání a přispět tak do potřebné diskuze o něm. Ambicí materiálu není být vyčerpávající analýzou celého systému. Materiál se také vědomě (zejména pro krátkost času a vzhledem k vlastní zkušenosti) nezabývá celým sektorem terciárního vzdělávání, ale pouze vysokými školami, především univerzitního typu.
Co vás při tvorbě návrhu ovlivňovalo a z jakých premis jste vycházeli?
Současná doba je charakteristická několika fenomény, se kterými jsme se v dlouhé historii naší Alma Mater zatím nesetkali, nebo alespoň nesetkávali tak často. Především, od konce devadesátých let došlo k výraznému kvantitativnímu nárůstu studentů, který odkryl nedostatečnou diferenciaci institucí vysokoškolského vzdělávání. Změnilo se také společenské klima. Politici, ekonomové a zaměstnavatelé ve svém pohledu často redukují funkci a poslání univerzit, což se projevuje zejména v obratu k trivializujícímu ekonomistickému pojetí vzdělávání. Na druhé straně ale stojí aktuální situace v podobě finanční a ekonomické krize, která vede mnohé vlády k investicím především do vzdělání, a také zvýšený důraz evropských mezinárodních institucí na nově chápaný proces celoživotního vzdělávání.
A v neposlední řadě se nacházíme na prahu 10 let od Boloňského procesu, který je sám o sobě charakteristický bilancováním a nastolováním dalších met.
Vycházeli jsme také z přesvědčení, že velmi moderní systém řízení univerzit jako autonomních korporací (který bylo u nás možné závést velmi „skokově“ po listopadu 89 vzhledem k nikým nezpochybňované nutnosti vyvést vysoké školy z ideologického otroctví komunistického režimu a ke kterému se mnohé - i rozvinutější – evropské země propracovávají obtížněji) se velmi osvědčil. Umožnil dramatické navýšení počtu studentů (např. na UK na dvojnásobek oproti době před 20 lety při rostoucím mezinárodním respektu ke kvalitě tohoto vzdělávání) a návrat kvalitní vědecké práce na univerzity, odkud se jí komunistický režim po sovětském vzoru snažil vystrnadit (např. UK dnes „produkuje“ nejméně šestkrát víc vědeckých výstupů než před rokem 1990, mimochodem jen při minimálním nárůstu počtu zaměstnanců).
Skutečně máte pocit, že se vzdělání stává ekonomickým faktorem?
Nemám pocit, že by se jím stávalo – jsem si jist, že už velmi významným ekonomickým faktorem je. I u nás existují studie, které ukazují, že vzdělání má významný vliv na výši osobních příjmů. A ekonomiky úspěšných států stále více „živí“„hi-tech“ firmy fundamentálně závislé na dobře vzdělaných lidech. Bylo by ale vážnou chybu kvůli tomu redukovat (jak to bohužel někdy vidíme) vysokoškolské vzdělání jen na ekonomickou investici či ekonomický produkt (i když obojím také je). Podobně jako nelze společnost redukovat na její ekonomické funkce, nelze člověka redukovat na pracovní sílu a spotřebitele. To jsou role, které k naší životní spokojenosti jistě patří, ale pro většinu z nás nejsou pro naplnění života jediné a pro mnohé ani ne ty nejpodstatnější.
Jaké zásadní změny oproti vládnímu návrhu zákona dokument obsahuje?
Především nevycházíme z radikální kritiky údajné zásadní nefunkčnosti celého systému (srv. např. zmíněné masivní nárůsty výkonů – a to při slabém financování - či úspěchy na poli internacionalizace studia). Proto nejsme pro razantní přestavbu celého systému „z gruntu“, nýbrž navrhujeme – do značné míry modulárním způsobem, který není nutno realizovat najednou – celou řadu konkrétních modernizačních změn a funkčních modifikací založených na praktických zkušenostech. Chceme reálnou, nejen proklamovanou autonomii vysokých škol v moderním smyslu (tedy také s jasnými odpovědnostmi), nikoliv podřízení vysokých škol politickým zájmům a s nimi propojeným ekonomickým subjektům. Zdůrazňujeme potřebu objektivní bilance přínosů, ale i problematických aspektů boloňského procesu a jeho implementace na českých vysokých školách. Na rozdíl od BK také nestavíme na axiomu potřebnosti dále výrazně navyšovat kapacitu vysokých škol, spíše cítíme potřebu se připravit na nadcházející demografický propad. V neposlední řadě odmítáme rozpočtovou neutralitu BK. České vysoké školství je ve srovnání se zeměmi, s nimiž má cenu se srovnávat (např. OECD), dlouhodobě vážně podfinancováno (zejména z veřejných zdrojů, v soukromých zdrojích jsme 15% nad evropským průměrem), a tuto situaci je prostě nutné změnit.
Jaké podmínky by pro to měl vytvořit stát?
Náš návrh předpokládá pětiletou rámcovou smlouvu místo každoročního jednání s MŠMT. Zavedení rámcové smlouvy zakotvující hlavní cíle veřejné vysoké školy pro další pětileté období, povinnosti vysoké školy a státu, včetně minimálního počtu přijímaných studentů a minimální hranice finančních prostředků na vzdělávací činnost a na rozvoj, by zásadním způsobem přispělo k možnosti efektivně plánovat hlavní činnosti a rozvoj veřejné vysoké školy pro nejbližší období. Stávající systém, kdy každoročně probíhají mezi státem a vysokými školami dohadovací řízení o financovatelných počtech studentů pro pouze jeden nadcházející rok, je neefektivní a znemožňuje strategické plánování rozvoje vzdělávací činnosti.
Dalším důležitým bodem, který navrhujeme, je autonomie v investičním financování. Stávající systém, kdy jsou vysokým školám přidělovány limity finančních prostředků na investice v tzv. programovém financování a v rámci tohoto limitu každou investici ve zdlouhavých řízeních jednotlivě schvaluje MŠMT a Ministerstvo financí, by měl být změněn tak, aby o konkrétních prostředcích mohla mnohem pružněji a efektivněji rozhodovat sama vysoká škola.
Dotýká se alternativní návrh také často diskutovaných změn v akreditacích?
Ano. Chtěli bychom zpružnit akreditace studia a omezit fenomén „létajících profesorů“.
Kromě stávající akreditace jednotlivých studijních programů by systém měl být rozšířen o možnost akreditace větších oblastí vzdělávání na úrovni vysoké školy s tím, že uskutečňování studijních programů v těchto akreditovaných oblastech je autonomním rozhodnutím vysoké školy. Akreditace by měla být vždy vázána na konkrétní akademické pracovníky splňující stanovená kritéria, přičemž jeden akademický pracovník by nesměl takto zaštiťovat více než jednu akreditaci.
Součástí našeho návrhu jsou také opatření pro lepší čitelnost habilitačních a profesorských řízení a zvýšení odpovědnosti vysokých škol za kvalitu „svých“ docentů a profesorů.
Jak tedy vidíte další osud reformy terciárního školství?
Věřím, že naše náměty jsou kvalitním příspěvkem při hledání optimálních změn ve vysokoškolském vzdělávání. Doufám, že nezapadnou, že mnohé budou po důkladné diskusi a kritice v nějaké formě realizovány a pomohou k dalšímu rozvoji potenciálu vysokých škol jako míst pro kultivaci intelektu, rozvoj osobností, vědecké poznání a kulturní i praktickou službu společnosti.
|
|
|
|
|
| České vysoké učení si stojí poměrně dobře. E15 27.8.2009
|
|
|
|
|
| O přislíbené jedné miliardě. iForum 14. 9. 2009
|
|
|
|
|
| Interview B.T. - rozhovor s B. Tachecí v televizi Z1 9. 7. 2009
|
|
|
|
|
| Události, komentáře - ČT2 14. 5. 2009 (od 12. minuty pořadu)
|
|
|
|
|
| Zcizená reforma (aneb od dobře míněné zprávy hodnotitelů OECD po špatně založený věcný záměr zákona). iForum 26. 3. 2009
|
|
|
|
|
| Nedostatek peněz dusí humanitní obory. Právo 9. 2. 2009
|
|
|
|
|
| I vězeň dostává vyšší dotaci než student filozofie. Lidové noviny 2. 2. 2009
|
|
|
|
|
| Školné nebude mít motivační efekt pro studenty. Právo 28. 1. 2009
|
|
|
|
|
| Univerzitě lidé věří víc než vládě. UKáčko.cz 19. 1. 2009
|
|
|
|
|
| Václav Hampl v Impulsech Václava Moravce. Rádio Impuls 27. 11. 2008
|
|
|
|
|
| Jak si ceníme vysokoškolského titulu? E15 9. 10. 2008
|
|
|
|
|
| Ve financování VŠ jde příkladem Čína. Právo 26. 9. 2008
|
|
|
|
|
| Skončí nemocnice jako továrny? Sloupek v MF DNES 10. 5. 2008
|
|
|
|
|
| Ta jednoduchá věta v sobě má výbušný potenciál. O čem je řeč? O návrhu ministra zdravotnictví na transformaci fakultních nemocnic v akciové společnosti.
Co na první přečtení vypadá jako nudný úkol pro šik byrokratů, se ve skutečnosti dotýká prakticky každého. V první řadě všech pacientů, kteří v těchto nejdůležitějších nemocnicích vyhledávají odbornou péči.
Realizace záměru by se však dotkla i dalšího rozvoje českého lékařského výzkumu a v neposlední řadě by poznamenala i výuku budoucích lékařů.
Je proto povinností univerzit na plány pana ministra zareagovat.
Špitál, a. s.
Současný právní stav opravdu není vyhovující a jeho změna je potřebná. Klíčová je však otázka, jak navrhovaná změna vypadá a povede-li k lepšímu. Podle návrhu ministerstva zdravotnictví by měl většinu akcií po transformaci vlastnit stát, blokační menšinu pak univerzita.
Argumentů proti akciovým společnostem je mnoho. Samo ministerstvo chce například fungování takových společností upravit výjimkami a novými pravidly, mnohdy jdoucími proti podstatě obchodních společností. Vnucuje se proto otázka, proč tedy vlastně vycházet z modelu komerční firmy, jejíž základní povinností je vytvářet zisk pro své akcionáře a kde možnost veřejného financování je evropskými pravidly omezena. Ta otázka je o to palčivější, že nabízená cesta výjimek z obchodního zákoníku není podepřena právními ani ekonomickými analýzami, natož alespoň nějakými zkušenostmi...
Univerzita musí být zodpovědná především za odborný chod nemocnice. Jak by to ale měla činit v instituci, kterou fakticky, díky minoritnímu postavení, nebude moci řídit? Blokační minorita sice je klíčová u majetkových záležitostí, neřeší ale další zásadní věci. Konkrétně například strukturu odborných pracovišť a také personální politiku. Přitom pouze jejím prostřednictvím je možné řídit kvalitu zdravotní péče, výuky studentů i konkrétní zaměření vědecké činnosti.
Po detailní analýze považuji změnu univerzitních nemocnic v akciové společnosti za velmi nevhodnou. Pokud ministerstvo zdravotnictví svůj návrh přece jen prosadí, pak považuji za nezbytné splnění řady podmínek.
Hlavní je odstranění mnohých omezení, které tato firma přináší (je-li to vůbec možné) a zajištění potřebných kompetencí pro univerzity, což nelze jinak než tím, že jim bude ponechán většinový podíl. Nejde o majetkové záležitosti, ty by zůstaly díky blokační minoritě státu pod jeho kontrolou. Bez splnění této podmínky budou univerzity nuceny setrvat na zásadním nesouhlasu s navrhovanou transformací.
Naším návrhem je transformace fakultních nemocnic do podoby veřejnoprávních institucí, se kterými máme v České republice dlouholeté dobré zkušenosti. Takto existují už deset let veřejné vysoké školy. Příkladem jsou také ústavy Akademie věd. Provedené rozbory jednoznačně ukazují, že tato forma je vhodnější a umožňuje zásadní problémy, jakož i vhodnou dělbu kompetencí mezi státem a univerzitou vyřešit. Principy takového návrhu univerzity již zveřejnily a nyní dokončují celý alternativní návrh.
Dejte univerzitám šanci
Univerzita Karlova má pět lékařských fakult s vazbou na tři fakultní nemocnice v Praze a jednu v Plzni a Hradci Králové. Jednu lékařskou fakultu mají Masarykova univerzita a Palackého univerzita, které jsou napojeny na fakultní nemocnice v Brně a v Olomouci. O tato zařízení tedy jde.
Ke garanci kvality těchto nemocnic, které mají být i jménem spojeny s univerzitami, se vysoké školy hlásí a samozřejmě jsou připraveny i nést odpovědnost. To však nebude bez vytvoření odpovídajících podmínek možné.
|
|
|
|
|
| Takový docela velký mezinárodní komerční podnik. Euro 12. 11. 2007
|
|
|
|
|
| Humanitní vědy diskriminují samy sebe. Babylon září 2007
|
|
|
|
|
| Ve věci rozvoje UK neklimbáme. Sociál, časopis studentů UK FSV 1. 7 .2007
|
|
|
|
|
| Vědu a výzkum můžeme hodnotit z různých úhlů. Forum UK červen 2007 (o současném stavu UK z hlediska vědecké práce)
|
|
|
|
|
| Chci posílit pozici vědy. Fleš - čtrnáctideník studentů UK FSV 26. 10. 2006
|
|
|
|
|
| On-line rozhovor se čtenáři iDnes.cz 20. 5. 2006
|
|
|
|
|
| Otázky pro prof. RNDr. V. Hampla, DrSc., nově zvoleného rektora UK. Pelikán - Bulletin 2. lékařské fakulty UK, květen 2006
|
|
|
|
|
| Studenti, založte si asociaci! Sociál 10. 4.2006
|
|
|
|
|
| New rector to head Charles University. Radio Praha - Český rozhlas 7 1. 2. 2006
|
|
|
|
|
| Rektor z Ameriky. Týden 30. 1. 2006
|
|
|
|
|
| Odpovědi na otázky časopisu Vesmír (září 2005)
|
|
|
|
|
| Ve volebních tezích jste napsal, že chcete, aby se Univerzita Karlova dostala zpět do klubu elitních evropských univerzit. Teď podle vás není mezi elitními univerzitami?
To záleží na tom, jak se na to budeme dívat. Pokud hodnotíme podle členství v oficiálních asociacích univerzit, pak UK skutečně je členem organizací respektovaných škol. Ale díváme-li se na „elitnost“ z hlediska její podstaty, tedy kvality, musíme přihlédnout k existujím evaluacím světových univerzit. Tam naše univerzita moc dobře nevychází. Známé a respektované je třeba hodnocení britských The Times. Tam hodnotili 200 nejlepších světových univerzit a mezi nimi vůbec nefigurujeme (zatímco třeba na 92. místě je moskevská Lomonosovova univerzita!). Mezi 50 nejlepšími evropskými vysokými školami nás The Times také nenalezli. Další známé hodnocení je z Šanghajské univerzity, kde se letos dělíme o „velmi pěkné“ 203.-300. místo (oproti loňsku jsme si polepšili). I když jistě můžeme mít ty či ony výhrady k metodice těchto evaluací (není ostatně jednoduché je vymyslet), je asi racionální uzavřít, že na své elitnosti ještě musíme dost pracovat. Tato hodnocení jsou ve světě brána dosti vážně a je proto na místě si osvojit jejich kritéria, abychom se dokázali adekvátně a v plném rozsahu prezentovat.
Co tedy především univerzitě chybí? Tradici má, úctyhodnost také, domnívám se, že i slávu...
Tradici má. Jak jsem napsal v tezích svého volebního programu, má také jakousi základní spřaženost s osudy této země. To je velké pozitivum, jenomže jsme se o něj, současná generace, nijak nezasloužili, to jsme prostě dostali. A teď jde o to, jak s tím budeme dál nakládat. To, co podle mě chybí, souvisí s respektem ostatních odborníků, vědců, vysokoškolských učitelů ve světě. To, zda vnímají naši univerzitu jako partnera pro společné projekty a výměnu studentů i učitelů. Jako partnera, jehož výsledky jsou pro ně inspirující a užitečné. To je ostatně důležitým parametrem zmíněné evaluace The Times. A to je pole, kde máme co zlepšovat.
Jakým směrem by to mělo být – míníte vědu nebo výuku?
Výuka a věda v mých očích jdou ruku v ruce. Protože vysokoškolská výuka bez aktivního provozování vědy není tou pravou vysokoškolskou výukou. To může být docela dobrá výuka, ale ne taková, která dělá z takzvané univerzity „research university“, kterou chceme být. V tomto se projevují negativní pozůstatky z komunistické minulosti, kdy věda, která přirozeně na univerzitu musí patřit, byla přesouvána jinam. Z toho se dosud vzpamatováváme. I když se v tom za posledních 15 let na UK udělalo hodně – a je to vidět na každém kroku –, zcela integrální spřažení vědy a výuky nám ještě úplně vlastní není.
Co konkrétně by se mělo zlepšit – vědecký růst nebo výsledky vědecké práce, výchova vědců?
Mám-li být konkrétní, začal bych snad od vědy. Myslím, že máme docela dobře nakročeno, ale pořád se mi jeví, že je na univerzitě poměrně dost lidí, kteří moc vědecky produktivní nejsou, a přitom by být mohli. Nakonec by to přinášelo i víc peněz, protože pořád jednou z velkých bolestí jsou peníze, zvláště platy pro lidi. Přitom v grantových projektech se dají poměrně zajímavě suplementovat peníze, které lidi přinášejí domů. Takže uplatnění univerzitních učitelů v grantových projektech by mělo být spíše standardem. Sem rozhodně patří také rámcové projekty Evropské unie, kde zatím univerzita moc úspěšná nebyla. A to je zase o slušných penězích a o slušné prestiži (i když je třeba připustit, že pro některé oblasti vědy nemusí být rámcové projekty nejefektivnější formou financování). Pro úplnost chci dodat, že se musíme soustředit i na rozvoj své pověsti jako centra prakticky upotřebitelného (a tedy kvalitního a také finančně honorovaného) vědění.
Ve výuce chci usilovat o pokračování načatého trendu, a to sice o větší prostupnost mezi fakultami. Je to už trošku zprofanovaný termín, protože se často používá a ve skutečnosti ne úplně vždycky dobře funguje. Ale to, že máme na podmínky ČR mimořádně vysoký počet oborů, bude pro studenty ke skutečnému prospěchu a bude to naše kompetitivní výhoda proti jiným školám, které takový oborový záběr nemají, jen pokud tento potenciál plně a aktivně naplníme.
Čili podpora mezioborového studia. A jak jste spokojen s kvalitou studentů, kteří přicházejí na univerzitu?
Jsem spokojen. Občas slýchám, že kvalita středoškolského studia se zhoršuje a že se zhoršuje i kvalita studentů, ze kterých si vybíráme, ale nevím, že by to bylo nějak objektivně hodnoceno a kvantifikováno. Přijde mi to spíše jako nesystematický dojem a individuální postřehy. Obecně musím říci, že nemám problém v konkrétní praxi, že by studenti nebyli schopni dostát požadavkům, které od nich studium vyžaduje. Pravda je, že populační ročníky slábnou a začne být čím dál tím zřetelnější konkurence mezi vysokými školami ucházejícími se o studenty. Pak bude důležitá prestiž Univerzity Karlovy tak, abychom si mohli vybírat hlavně ty nejschopnější, kteří mají potenciál směřovat od bakalářského přes magisterské až k doktorskému studiu. Ve většině případů to zatím pořád můžeme.
Několik let jste působil v Americe - můžete nějak srovnat zdejší a tamější podmínky studia?
To je dost různé. U nás jsou místa a pracoviště, kde podmínky jsou poměrně velmi slušné, a jsou místa a pracoviště, kde podmínky jsou zejména ovlivněny tím, že je málo prostor na hodně studentů, případně že prostory a vybavení jsou dost zastaralé. Tyto materiální podmínky pro studium je třeba zlepšovat investicemi do infrastruktury. Přesto ještě důležitější jsou intelektuální podmínky studia. To je to, co školu dělá školou. Intelektuální prostředí je na UK, pokud jsem měl příležitost poznat, ve většině případů docela dobré. Ve srovnání s americkou univerzitou v Minneapolis, kterou jsem měl možnost poznat zblízka, nedopadáme v tomto podle mě špatně.
Také jste napsal, že je třeba se starat o akademický růst mladých lidí. Jak?
V současnosti pro mladé lidi, kteří začínají ve vědě a vysokoškolské práci, je dlouhodobější perspektiva nejasná nebo problematická. Všichni víme, že startovní podmínky bývají těžké zejména při souběhu se zakládáním rodiny a pořizováním trvalejšího bydlení. U řady lidí by to bylo snesitelnější, kdyby věděli, že po pár letech tyto obtíže překonají a že bude lépe. Takovouto perspektivu ale před sebou často jasně nevidí, alespoň hodlají-li zůstat v Česku. Je nutné usilovně pracovat na tom, aby perspektiva života stráveného ve vědě na vysoké škole byla z hlediska profesního růstu atraktivní a umožňovala tak důstojné životní podmínky. Podstatné je také adekvátní vybavení vědeckých pracovišť, které kvalifikovanou a perspektivní vědeckou práci podmiňuje.
Je v moci rektora k tomu nějak přispět?
Váha Univerzity Karlovy v České republice je veliká a slova jejího oficiálního představitele se berou vážně i mimo univerzitní půdu. Budou-li opakována a budou-li synergická s jinými autoritami - s představiteli Akademie věd se v tomto jistě shodneme -, pak lze očekávat pozitivní posun. Ale důležité je také pracovat na našich vnitřních podmínkách, protože tam něčeho dosáhneme spolehlivěji a s větší jistotou. Dosavadní vedení UK se v mzdových záležitostech (které principiálně patří do působnosti děkanů) angažovalo – teď např. máme nový mzdový předpis, který je o kromě jiného o vyšších hodnotách mzdových tarifů. Já se chci na zlepšování platových podmínek na UK zaměřit jako na jednu z podstatných priorit.
Na to ale má značný vliv společnost; hodně záleží na tom, jaký má vztah ke vzdělání. Nemyslíte?
Rozhodně, ale v tom si kupodivu nestojíme tak špatně. Nedávno jsem ve zprávách zaslechl jakési vyhodnocení průzkumu o vzdělanosti a úctě ke vzdělání v Evropské unii a tam Česká republika vyšla velmi dobře. A když se před časem zjišťovalo, jak lidé berou vážně které profese, vysokoškolský učitel byl jeden z nejlepších. Nakonec Univerzita Karlova je rozhodně jedna z nejrespektovanějších a nejdůvěryhodnějších „firem“ v této zemi. O tom není žádných pochyb. Jiná věc je, že by se asi úcta ke vzdělání mohla promítnout do větších veřejných peněz, které do toho půjdou. V poslední době začaly veřejné výdaje na vysoké školy – sice pomalu, ale přeci – růst a věřím, že pokračování tohoto trendu je možné při soustředěném a trvalém úsilí z naší strany. Ale také si myslím, že kromě tlaku na více peněz z veřejné sféry musíme prokázat schopnost optimalizace hospodaření s tím, co máme. Rozdíl ve finančním ocenění pracovišť a lidí, kteří k prestiži UK přispívají hodně a málo, není podle mě zatím dostatečně motivující.
Ráda bych se teď optala na něco jiného: jaké máte představy o postavení fakult – mají mít větší nebo menší pravomoce?
Fungování univerzity tak, že co není třeba rozhodovat z centra, z rektorátu, nechť se rozhoduje na fakultách, to je myslím dobrý model. Autonomní život fakult je rozhodně pozitivum. Je ale také zřejmé, že velké množství fakult a oborů bude pro nás všechny dohromady o to přínosnější a výhodnější, čím víc to budeme aktivně využívat. K tomu je třeba koordinace mezi fakultami. V integraci fakult podle mě nejde o to, že si rektor něco vymyslí a fakultám to vnutí. Jde o to, že na věcech společného zájmu se můžeme společně dohodnout (na půdě celouniverzitních reprezentativních grémií jako je Akademický senát, Vědecká rada, či Rozšířené kolegium rektora - tedy kolegium plus děkani) a na rektorovi pak je, aby tuto kolektivní dohodu prosazoval a nedopustil její porušování jedinci či pracovišti, kterým se to zrovna „nehodí“ nebo se jim nechce. S autonomií fakult jde ruku v ruce jejich odpovědnost za společné dílo a tedy závazné plnění společně přijatých rozhodnutí.
Co si myslíte o organizaci studia – o magisterském, bakalářském a doktorandském; co posilovat, co tlumit?
Rozčlenění studia na bakalářské a magisterské navazující, to je ve světě vcelku běžný model, ale vím o tom, že jsou některá studia, která z profesního hlediska vyžadují jinou formu.
Myslíte medicínu?
Třeba medicína, i když např. v USA se medicína studuje dvoustupňově, a také to jde. Takže to zrovna je příklad studia, kde to není oboru z principu inherentní, spíš je to u nás tradice (na které je jistě velmi mnoho racionálního) a její předělání by vyžadovalo zásadní restrukturalizaci, která se bude týkat obrovského počtu lidí. Jde tedy spíš o zvážení benefitu versus složitosti případné transformace. Některé fakulty předběžně pracují na vyhodnocení takové možnosti.
Budete-li zvolen rektorem, co bude vaším první krokem? Karolinum znáte, působil jste jako předseda akademického senátu, co uděláte, až tam vejdete v nové funkci?
Začal bych samozřejmě ne jako rektor, ale jako zvolený kandidát na rektora, t.j. ne 1. února 2006, ale 26. října 2005. Jsem si jist, že dosavadní vedení by nemělo problém mě v tom podpořit. Jak říkáte, v Karolinu to znám, ale chtěl bych se o hodně víc rozkoukat po rektorátě jako instituci - jak funguje, jaké spravuje agendy, jak to komu jde a nejde. Obecně zorientován jsem, ale potřeboval bych pohled mít daleko hlubší a detailnější, včetně konkrétních lidí. Druhá věc by šla paralelně s tím, a to by bylo detailnější seznámení s fakultami. Už teď je pro mne ohromě zajímavé a přínosné, že se v předvolebním období seznamuji s fakultami, kam jsem se dřív profesně nedostal. Další věcí by byla příprava návrhu složení vědecké rady Univerzity. Ovšem úplně prvním krokem, který by tomu všemu předcházel, by bylo sestavení kolegia rektora.
Ale otázka zní, co bych udělal jako první v případě, že bych vstoupil do rektorské pracovny. Nuže – nechal bych otevřené dveře. Nechal bych je otevřené, aby mohl vstoupit každý, kdo přijde se zajímavým nápadem, ideou, či projektem, které by mohly univerzitu dále posílit. Dbal bych na to, aby ty dveře zůstaly otevřené po celé funkční období.
Marie Fleissigová
|
|
|
|
|
| 1. Odpovídá počet a rozložení fakult vašim představám? Bylo by podle vás užitečné nějakou novou fakultu založit případně některé fakulty sloučit?
Žádné změny ve fakultní struktuře univerzity nemám v úmyslu. Existence více fakult s podobným zaměřením v rámci téže univerzity je sice neobvyklá, ale pozitiva tohoto uspořádání podle mě jasně převažují. Například v případě našich 5 lékařských fakult je zřejmé, že každá, byť připravují studenty pro tutéž kvalifikaci a v podstatě stejně dobře, má svoje specifika, svůj styl a duch na fakultě. Je dobře, že medici si mohou vybrat. Univerzity sice nemívají více lékařských fakult, ale regiony velikosti celých Čech rozhodně ano. „Produkce“ lékařů u nás není nadměrná. Současné uspořádání několika fakult navázaných na velké nemocnice zabezpečuje dostatečný kontakt mediků s pacienty.
2. Jak chcete zvýšit dostupnost vysokoškolského studia?
Zmírnit zaostávání ČR v počtu lidí s vysokoškolským diplomem by mělo spíše zvyšování počtu škol, nabízejících bakalářské vzdělání, a nikoliv nekonečné „nafukování“ UK. Za specifický úkol UK pro rozvoj vysokoškolského vzdělávání považuji spíše udržení a zvyšování „laťky“. Správné je z tohoto hlediska důraz na doktorandské studium. Se svými více než 40 tisíci studenty patří UK ve světovém srovnání mezi velké univerzity. Další mírné zvětšování bych považoval za účelné nanejvýš ve specifických odůvodněných případech.
3. Jak chcete přispět k tomu, aby univerzita nebyla jen množina jinak nesouvisejících fakult, ale propojený organismus?
Propojení je pro fakulty v podstatě zátěží „navíc“. Proto bude na místě, aby se podstoupení této “zátěže“ objevilo jako jeden z faktorů v návrhu klíče pro rozdělení finančních zdrojů v rámci UK. Mezifakultní prostupnosti studia, zejména doktorského, prospěje i spolupráce fakult na větších vědeckých projektech.
4. Máte konkrétní představu, jak udržet u výuky kvalitní učitele, případně jak špičkové odborníky pro univerzitu získat?
Jaký je podle vás reálný hrubý plat vysokoškolského docenta a profesora, který si tato společnost může dovolit?
Pro kvalitní učitele je třeba zajistit kvalitní platy. Zejména pro začínající akademické pracovníky jsou mnohdy platy prohibitivně nízké. Systematickou péči o platy považuji za důležitou prioritu. Kromě toho hodlám pečovat o mimoplatové motivační prvky – kvalitu stimulijícího akademického prostředí, možnost profesního růstu atd.
Naše společnost si může dovolit hodně a je politickým rozhodnutím, co si za své peníze pořídí. Čím víc vloží do platů VŠ učitelů, tím víc za to může očekávat. Profesorský plat (při dodržení mezinárodně srovnatelných vysokých nároků) kolem 70-100 tisíc Kč měsíčně by odpovídal podobně kvalifikované práci v soukromém sektoru. UK k tomu může přispívat tím, že bude stále více respektovaným centrem prakticky využitelné vzdělanosti.
5. Jste pro zavedení školného a za jakých podmínek?
Školné je rovněž věcí politického rozhodnutí mimo UK. Já sám ho nepovažuji za prioritu, ale - pokud bude zavedeno bez vážných chyb – ani za hrozbu rozvoje vzdělanosti v ČR. Zásadní podmínkou samozřejmě je ošetřit, abychom se tím nepřipravili o vzdělání talentovaných, ale chudších lidí – tedy solidní systém půjček a podpor. Školné nemůže splácet vnitřní dluh vysokých škol daný nedostatečným financováním v minulosti. Spoluúčast státu na financování proto musí v dohledné době zůstat vysoká. Ostatně neočekávám, že by bylo možné vybírat školné v takové výši, aby zcela pokrylo všechny náklady se vzděláním související.
|
|
|
|
|
|
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
;){kind=small}
This website by Vaclav Hampl is licensed under a 